Historie obce

                

 

Úvodní slovo

1348 - 1998 (650leté jubileum trvání)

I pro naši malou obec je toto jubileum velmi významné, neboť svým způsobem inspiruje současníky k hlubšímu zamyšlení, a to je krok k potřebě seznámit se s historií a životem minulých generací. K mému osobnímu překvapení není historie naší obce tak bezvýznamná...

Je známo, že místní dějiny a paměti, ať již měst či vesnic, jsou důležitým zdrojem kulturní historie. Jejich znalost zasluhuje pozornost všech, kteří v těchto místech žijí, neboť život jednotlivé obce není osamocený a odtržený od života celé velké pospolitosti národní. I v místních příbězích a místní historii se odráží proud celé země a ukazuje, jak na obyvatele působil.

Toto poznání mne vedlo k hlubšímu studiu života našich předků a napsání malé publikace, abych mohl poznatky předat nejen žijícím generacím, ale i těm budoucím a vyvolat u nich úctu k našim předkům. Dalším důvodem je i to, aby poznání života vedlo k posílení sebedůvěry, sounáležitosti a vytváření společenského a kulturního života.

Nekladu si za cíl podrobnou historickou informaci, ale chci v optimální zkrácené formě napsat to nejdůležitější, co by současného občana mohlo zajímat.

Informace o historii Količína jsou však rozptýleny v mnoha odborných článcích a studiích, které znesnadňují ucelenější pohled na minulost. Bude to svým způsobem mozaikový vklad i do historie města Holešova a jeho okolí.

 

                                                     
                                                           Ing. Josef Navrátil,
                         významný rodák, pamětník, kronikář a knihovník obce





Historie - 1.kapitola

PRAVĚK

Pravěká sídla a pohřebiště na území obcí Rymic a Količína a přehled všech až dosud nalezených památek pravěkých obyvatel jsou již dobře a přehledně zpracovány ve Zpravodaji kroměřížského muzea r. 1981, včetně těch, kteří se zasloužili svými ar­cheologickými vykopávkami i jejich vyhodnocením a seřazením. Proto uvádím čtená­řům ve zkrácené formě toto přehledné zpracování. Nálezy v Rymicích záměrně vyne­chávám.

Popis nálezů doplňují obrázky:
a) nálezy ze slovanských hrobů na Újezdě
b) situační plánek mikroregionu
Na závěr této kapitoly uvádím i krátkou informaci o Ignáci Tabarkovi z Rymic s fotokopií jeho rukopisu.



STARŠÍ DOBA KAMENNÁ(Palaeolithikum)

Stopy po lidech a zvířatech z této doby nelze doposud u nás nálezy doložiti bezpeč­ně. Na neolitickém sídlišti v Količíně bylo nalezeno škrabadlo, které má vlastnosti palaeolithického nástroje.



MLADŠÍ DOBA KAMENNÁ(Neolithikum)

Količín: Sídliště z této doby dosti rozsáhlé objevil r. 1890 učitel Eduard Peck, půso­bící na měšťanských školách v Holešově a známý svými pracemi národopisnými. Tehdy po hlubokém orání byly znatelny pravěké chýže ve dvou řadách a v nepatrné vzdálenosti od sebe. Věci, které na sídlišti tomto nasbíral, jsou vystaveny v museu vlasteneckého spolku v Olomouci.

Po něm v letech 1890 - 1904 docházel na toto sídliště I. L. Červinka, inž. v Uh. Hradišti, a během dlouholetých návštěv nasbíral zde po hlubším orání střepy z různého nádobí, přesleny, kamenné motyky, rádla, mlýnské kameny a drtidla na roz­mílání obilí; z pazourku nožíky, škrabadla, též se vyskytla šipka pazourková i obsidiánový nožík. Mimoto ve prokopávaných jamách zvířecí kosti a zub.



POKOLENÍ SKRČENÝCH KOSTER

KULTURA ÚNĚTICKÁ

Količín. Sídlišť dosti značné rozlohy nachází se v cihelni, kde odedávna cihláři vykopávali různé věci z kulturních vrstev i jam, tvaru kotlovitého neb dížovitého. Mimo četné kosti zvířecí obsahují hojně střepin z různého nádobí hrubšího i jemnějšího.

Hned r. 1890 otevřel inž. I. L. Červinka jednu a nalezl v ní jednu pěknou vyhlazenou nádobu podoby baňatého hrníčku, pod nízkým krčkem s přehnutým okrajem měla drobné ouško, byla dobře vypálená a na povrchu žlutohnědé barvy, dále větší část men­šího černého hrníčku o svislých stěnách a s malým polokulatým ouškem, střepy hrubší nádoby, veliké kladivo z parohu s čtyřhrannou dlabanou dírou pro toporo a hladidlo z kravského žebra. Učitel Eduard Peck prokopal tehdy druhou vedlejší jámu a v ní nalezl jen kus bronzového drátu.

U si1ničního mostu na trávníku při čištění potoka byla nalezena dělníky bronzová sekyra s dutinou a ouškem, kterou si inženýr odtud vzal, ale týž den ji v okolním poli ztratil.

Při kopání sklepa v domě p. Ant. Juráška č. 16 v Količíně, byl dělníky nalezen velmi krásně zachovaný bronzový srp, který mu dělníci postoupili. Uložen je v městském museu Kroměříži. Vyobrazen v časop. vl. sp. musej. v Olomouci 1938.



KULTURA POPELNICOVÝCH POLÍ

NEJSTARŠÍ OBDOBÍ - TYP LUŽICKÝ

Količín. Rozoraný hrob nalezl před lety I.L.Červinka na panském "Újezdě" s popelnicí s prsovitými vypuklinami.
R.1904 objevili cihláři opět jednu novou kult. jámu dížovitého tvaru a ihned jsem jí sám celou pro­kopal. Její inventář, měl plný veliký koš střepin, daroval jsem do sbírek inž. I.L.Červinky z Uh. Hradiště, který mne v té době navštívil. Ze střepů těchto, jak mi později sdělil, sestavil 7 celých a 7 necelých nádob. Vyskytly se i střepy z cezanu.nádoby

Zanedlouho po první odkryta v těsném sousedství předešlé jáma druhá průřezu dížovitého, 2 m v průměru měřící. Hloubka její byla 1 1/2 m a zasypána byla černou hlínou, mezi níž nacházely se sem tam nějaké nepatrné střípky. Také tuto jsem sám celou prokopal. Obsah její byl dosti zajímavý, neboť inventář této chýže se celý zachoval, na dně její byla 30 cm silná vrstva popela a uhlí nedopáleného, též kusy mazanice s otisky kůlů ze tří stran a něco kostí ze skotu. V popelu nalezl jsem otisky olšového listí. Upro­střed na spodině stála dvě stejná, z hlíny vypálená válcovitá závaží, 12 cm v průměru a 13 cm mající a opatřena byla po délce stejnými dírami. Vedle závaží stály dva široké šálky typu únětického, barvy šedožluté, oba jsou dobře vypálené a pěkně uhlazené. Oba mají na dně zespodu dovnitř vytlačený důlek. Jeden má na obvodu dna čtyři, proti sobě ležící vytáhlé čípky a jeho vrchní okraj jest od žáru hodně rozpukán. Vybíraje opatrně nádobky, našel jsem vedle v popelu 2 par. nožíky, z nichž větší má podobu pilky a opracováním se leskne, jakoby byl vyleštěn.



KULTURA GALSKÁ

Količín. Újezd. Na hroby galských bojovníků se přišlo v našem sousedství, a to v Pravčicích 1916, kdež byly kostry jejich i se železnými meči a kopím. naleziště

Na panských "Újezdech", 1 km od tohoto pohřebiště, objevil jsem r. 1903 i sídliště. Prostírá se na vyvýšeném místě nad potokem, kdež byly odkryty vrstvy kulturní po hlubokém orání a na povrchu označeny popelem, opálenými zvířecími kostrami a kusy vypálené hlíny. Těž znatelny silnější stopy na 4 místech v kruhu. Zakopal jsem na zkoušku, ale na povrchu bylo více věcí, nežli vespod. Jáma byla 1 m hluboká.

Z bronzu nalezl jsem zde kousek ohnutého drátu, několik skleněných korálů barvy modré a zelené, dále dva přesleny z jemné hlíny do černa vypálené, z nichž jeden má podobu koláčku, druhý pak 6 hranného kužele, jehož vrchní konec je seříznut, paz. nožíky, kotouče a přesleny ze střepů vykroužené. Z kostěných předmětů j sem zde nalezl 5 cm dlouhé 6 mm mající v průměru držadlo a podélní dírkou opatřené, kostěný hřeben s bronz. nýtky, zajímavý svým zpracováním. Rovněž zajímavá je keramika rázu stradonického z 1. stol. př. Kr. Do té doby nebylo známé toto sídliště.
Nálezy zdejší v zemsk. mus. v Brně. Vlastivěda mor. Hol. okr. I.L.Červinka. Vlastivěda střední a severní Moravy.
Količín. Újezdy. Hroby ploché. Hned r. 1897 při shazování břehů v cihelni přišlo se na 12 hrobů s kostrami, u nichž se nalezly železné nože, skleněné korály a nádoby s vlnitým ornamentem. Z nálezů těchto zachovala se pouze nádobka s vinicí, kterou jsem později poslal dr. Červinkovi a která jest vystavena v zemsk. museu v Brně.



IGNÁC TABARKA – Rymice

Ignác TabarkaJestli bylo významné v Kapitolách historie Količína napsat něco o jeho historii ­pravěké době na jeho území, považuji za nutné se krátce zmínit i o těch, kteří nám svou badatelskou a archeologickou činností tuto dobu přiblížili.
Na "Holešovsku" to byli: Eduard Peck, Rudolf Janovský a I.L.Červinka. Vedle těchto profesionálních archeologů a významných vlastivědných pracovníků působili v naší oblasti i někteří další archeologové. Zvláště ve spojitosti s archeologickými nálezy v Količíně a Rymicích. Byl to rodák ze sousední obce Rymice, Ignác Tabarka. Byl typickým představitelem neúnavného pracovníka archeologa a sběratele, jehož jméno žije jen v ústní tradici občanů Rymic a "snad" i Količína. To pojmenování "snad" bych chtěl tímto záznamem vyloučit.
Podrobnější studii o jeho životě a zhodnocení jeho historického významu a postavení v kulturním a odborném světě napsal p. Zdeněk Fišer ve Zpravodaji Muzea Kroměřížska r. 1981. Ignác Tabarka se narodil v Rymicích dne 8. 4. 1883 v domě Č. 66 v místní části zvané Hejnice. Věnoval se tradičnímu povolání obyvatel této části Rané, tj. zemědělství.
Jak se Tabarka dostal k archeologii a jak se u něj vytvářel zájem o tuto vědu, vysvítá nejlépe z jeho vlastního náčrtu archeologa a sběratele, které popsal ve své práci "Z mých vzpomínek sběratelských" z r. 1957. Ve vztahu ke Količínu je třeba se zmínit o výsledku jeho archeologické činnosti, kterou popisuje ve své práci zv. "Pravěká sídliště obcí Rymic a Količína". Přikládám část fotokopie jeho rukopisu:

PRAVĚKÁ SÍDLIŠTĚ A POHŘEBIŠTĚ NA ÚZEMÍ OBCÍ RYMIC A KOLIČÍNA

Úvod: Snahou mojí jest v tomto článku podati co nejúplnější přehled všech až doposud nalezených památek pravěkých na území těchto obcí, které jsou uloženy ve sbírkách musejních i jednotlivců. Některé nálezy jsou také publikovány v různých časopisech odborných i ve zprávách novinářských.
Zajisté, že odedávna nalézány byly pravěké památky v katastru těchto obcí...

 

 

Historie - 2.kapitola

Psané historické prameny do konce 18. století.

Doplňkem II. kapitoly o historii Količína uvádím i překlad darovacího (nájemního) dopisu hraběte Erdödyho sedmnácti količínským chalupníkům z r. 1776. Jde o dokument, svědčící o tom, jak obec Količín byla ve druhé polovině 18. stol. zbídačena. (viz fotokopii)
 
Do celkové mozaiky o historii Količína patří i informace o količínské Kapličce.

Psané historické prameny se zmiňují o Količíně až v r. 1348. Od té doby už známe z písemných zpráv ves Količín i její majitele, sídlící na količínské tvrzi. Roku 1348 byl to Vavřinec z Količína, r. 1349 Štěpán ze Štemberka, r. 1357 jeho synové Albert a Zdeněk, r. 1359 syn Zdeňkův Petr. Jeho dědicové po r. 1385 odstoupili ves Ješovi a Zdeňkovi ze Štemberka a z Lúkova. Nejen tvrz, ale i ve vsi svobodný dvůr se připomínají též r. 1397. Svědek odkazu z 19. 3. 1397 byl pan Baršík z Čihovic, purkrabí z Količína (K. d. M. 12/348, 382). Připomíná se také Anna z Čihovic, odjinud z Količína. Z rodu Čihovských se jmenují též matka Zdýnka, dcery Ofka a Kateřina. Pro neplacení dluhů převzal Količín od Zdeňka ze Štemberka r. 1406 Jan ze Sazovic jako jeho věřitel. Syn sestry Jana ze Sazovic, Mileta, zdědil ves a tvrz, ale obojí se připomíná v r. 1437 už jen jako zbořené v husitských válkách. R. 1464 prodal ji Vaňkovi z Bařic a ten Prokopovi z Prusinovic, který byl v té době majitel zboží rymického. V držení rodu Podstatských z Prusinovic byl Količín až do r. 1575. Podstatští obnovili količínskou tvrz r. 1543, která byla opatřena příkopy, valem a příhradkem. Jetřich ml. Podstatský z Prusinovic prodál toho roku 1575 statek količínský manželu své sestry Johanky, panu Jakubovi staršímu Vojskovi z Bogdunčovic, úředníku na panství helfštýnském. Tento pán stal se roku 1596 císařským prokurátorem v markrabstvím moravském ar. 1606 členem stavu panského. Vlastnil také panství Veselí na Moravě. Ale téhož roku zemřel na morovou ránu. Počína­je tímto pánem máme o Količíně a jeho obyvatelích už poněkud více zpráv. (viz dále samostatnou kapitolu Količína)

Tak při zápisu koupeného majetku do zemských desek r. 1575 je zmínka o panském dvoře v Količíně. Stával na místě, kde je řada domků na "Škraba1ově". Také je tam zmínka o pivovaru s chmelnicí. Také ten stál na "Škraba1ově" i s vinným šenkem. Do­dnes označuje bývalou chmelnici trať pole zvaná "Chmelín". Mlýn stál nedaleko tvrze. Mlýn byl zrušen až r. 1886, kdy byl koupen holešovskou vrchností a zrušen proto, aby pozemky mokrem netrpěly. Cihelnu, v níž byly předhistorické jámy, snad určuje trať "Nadhliničí". V okolí Količína bylo několik rybníků. Majitel Količína pan Jakub starší Vojska z Bogdunčovic na Veselí a Količína byl náboženským vyznáním Český bratr. I jeho poddaní byli téhož náboženství. Sboru bratrskému ve Veselí i Količíně dal privi­legium (viz foto), jehož originál se zachoval dodnes z bývalého arcibiskupského archivu v Kroměříži, kam se dostal až později se všemi bratrskými privilegiemi v době násilné protireformace kardinála Dietrichštejna na Moravě.

Za doby količínského pána Jakuba staršího z Vojska byly stále ještě náboženské poměry na jeho panství zcela konsolidovány. V náboženské snášenlivosti zde žila všechna vyznání tak, jak bývala náboženská snášenlivost tenkrát na Moravě zvykem. V Količíně byla naprostá většina obyvatel členy Jednoty bratrské, zatím co v Holešově byla většina augsburského vyznání - luteránů kolem farního kostela na náměstí, a třetina obyvatel Českých bratří, kolem kostela bratrského sboru (dnešní sv. Anny). Tak bylo i po smrti Jakuba staršího Vojsky z Bogdunčovic v r. 1606. Majetek količínský i veselský převzal synovec Petr Vojska z Bogdunčovic. Také Petr byl členem Jednoty bratrské. Proto se zde udržel bratrský sbor ještě čtyři roky po Bílé hoře až do r. 1624. V r. 1609 byl zde kazatelem Bratr Jiří, a až do r. 1624 Bratr Ezechiel. Místo, kde stál bratrský dům, škola a Zbor - kostel, není dnes známo.

Pokojné soužití lidu bylo ale náhle porušeno v r. 1615 následkem změny majitele sousedního holešovského panství, které koupil v r. 1604 Ladislav mladší z Lobkovic od Žerotínů starojičínských za pomoci kardinála Ditrichštejna. Jeho první žena, luteránka, ochraňovala až do své smrti r. 1615 všechna vyznání na holešovském panství. Pak nastal obrat, který měl pro celé okolí tragické následky. A tak v Holešově již pět let před Bílou horou došlo zásahem kardinála Ditrichštejna prostřednictvím lobkovických a jezuitů k pohnutým událostem, do té doby na Moravě neslýchaným. Lid byl donucován odstou­pit od své víry pokutováním, žalářováním a zákazem provozování živností, jak o tom píše Jan Amos Komenský v knížce "O protivenstvích cirkve české". Z farního kostela holešovského byl vyhnán luterský farář Jan Vítův, o něco později rovněž vyhnán bratrský správce Daniel Strážnický a sbor byl zabrán Jezuity, kteří přestavěli modlitebnu bratří na kostel sv. Anny. A tak když holešovští sousedé nesměli do sboru bratrského v Lechoticích vyznávat svou víru a neměli se kde shromaždovat k bohoslužbám, chodili všichni tajně do sboru v Lechoticích a do Količína. Když jim v tom bylo bráněno a lechotický sbor byl na zákrok Jezuitů srovnán se zemí, chodili všichni tajně jen do Količína, poněvadž to bylo panství náležící pánu Petrovi Voskovi z Bogdunčovic. Udá­losti těchto pohnutých dnů nám vypráví tzv. "Kronika holešovská", vydaná péčí zemř. Dr. Vlasty Fialové CSc. r. 1942 dle originálu zápisků neznámého holešovského souseda z let 1615 - 45, nalezených v bývalém Františkově muzeu v Brně.

Zatím dospěly události v Čechách a na Moravě do r. 1619 až ke stavovské vzpouře, k povstání proti císaři Ferdinandu Habsburskému. Této vzpoury se zúčastnil také količínský pán Petr Vojska z Bogdunčovic, jako komisař stavovský v kraji hradišťském, jmenovaný moravskými protestantskými stavy. Po nešťastně prohrané bitvě na Bílé hoře r. 1620 byl jemu a jeho synovi Karlovi veselský majetek zkonfiskován pro účast na odboji proti císaři, ale Količín konfiskován nebyl, byl ponechán jeho druhému synovi Bedřichovi, který se vzpoury nezúčastnil. Bratrský sbor v Količíně proto trval po Bílé hoře dál, ale již s obtížemi. R. 1622 zemřel p. Petr Vojska. Události se vyhrocovaly ar. 1624 byl Jezuity také vyhnán bratrský správce Ezechiel z Količína, sbor byl zrušen a količínští "přeháněni" - jak se ří'kalo, Jezuity z Holešova na katolickou víru. Když byla v r. 1625 v Količíně konána jezuitská generální vizitace, byli na ní všichni količínští vyslýcháni, proč nechodí na katolické služby Boží do Ho1ešova. Po protireformaci byl Količín totiž přifařen do Holešova.

Bedřich Vojska z Bogdunčovic prodal statek Količín s tvrzí, dvorem, mlýnem a zahradami regentu biskupských statků Martinovi PúhenčÍillu z Předmostí, na Lešné a Skaličce. Jeho děti pak všechno zboží prodaly 20. 1. 1624 majiteli Holešova, jimž byl v té době Jan hrabě z Rottalu. Od té doby byl Količín při holešovském panství. Količínská tvrz zašla. Prof K vasnička se ve své práci zmiňuje, že její zbytky byly znatelny na panské louce za hostincem.

Po třicetileté válce patřil Količín mezi statky, které nejvíce zpustly. V r. 1643 byl zařazen mezi "dokonce zkažené". R. 1675 bylo zde jen 14 osedlých podsedků bez polí a 10 nověopustlých. Jan Rottal utvořil ze zpustlých usedlostí nový panský dvůr, při němž postavil pro čeleď 10 domků, k nimž propůjčil po 6 1/2 měřic pole, luka a pastviny s povinností odvádět osmý díl úrody vrchnosti a další úkoly roboty. Starý panský dvůr zanikl r. 1750. Propůjčené pozemky pak domkařům daroval r. 1776 hrabě Erdody, manžel Rottalovy dcery, za podmínek roboty, který je uveden v další samostatné stati spolu s fotokopií darovací listiny. (viz foto) R. 1780 darovala majitelka panství hraběte Erdodyová šesti domkařům na panské zahradě místa ke stavbě domků s povinností konání roboty. Obec Količín se začala"'budovat mimo původní osídlení.
Na závěr pro čtenáře uvedu zjednodušený přehled o náboženských poměrech a které šlechtické rody hrály významnou roli v popisovaném období. Náboženské roz­broje 15. a 16. stol v Evropě neušetřily ani naše kraje. Silného rozmachu u nás dosáhlo zvláště českobratrství, nalézající mocnou podporu ve vrchnostech.

V Holešově, Fryštáku, Lukově, Mysločovicích, Lechoticích a Količíně měli své sbory. Vedle Jednoty ujímalo se i učení Lutherovo, jehož kněží obsadili katolické fary a kostely v Holešově, Prusinovicích, Žeranovicích a Kostelci u Holešova. Katolické fary buď zanikly, nebo s nepatrným počtem svých příslušníků se udržely, jako ve Fryštá­ku a Rymicích. Počátkem 17. stol. nastala obnova katolictví (protireformace).
Oporou českobratrství a protestantismu byli šlechtici, páni ze Štemberka, Lichtenburku, Žerotína a Víckova. Oporou a podporovateli katolické protireformace byli páni z Lobkovic, Valdštejna, Jan Podstatský z Prusinovic a Rottal.

Do tohoto historického období zapadá i osud významného pána Količína jménem Bedřich Vojsko z Bogdunčovic, pán na Količíně. V historickém popisu dějin obce Koli­čína nelze tuto postavu nevzpomenout. Uvádím, co o něm píše p. František Šigut v časopise "Mojmírova říše" r. 1937, Č. 1. str. 35-38 v článku: Bedřich Vojsko z Bogdunčovic, pán na Količíně.

Količín byl v minulosti význačnou osadou, a proto má velmi pestré dějiny. Chci dnes ukázat aspoň jeden úsek jeho dějin, totiž historii jeho majitele z počátku války třicetileté, Bedřicha Vojska z Bogdunčovic a na Količíně.

Bedřich byl členem šlechtické rodiny, jejímž zakladatelem byl Jakub Starší Vojsko z Bogdunčovic, úředník na Hradě Helfštýně. Tento byl dosti zámožný a jeho jmění se rozmnožilo ještě věnem, které mu donesla jeho manželka Johanka z rodu Podstatských z Pmsinovic. Pojal tedy úmysl vystoupit z panské služby a koupiti si nějaký statek, aby se mohl věnovati povolání veřejnému. Proto zakoupil r. 1575 od bratra své manželky, Jetřicha mladšího Podstatského z Prusinovic, vesnici Količín se vším příslušenstvím a počal se odtud psáti z Bugdunčovic a na Količíně.

Statek količínský nebyl ph1iš rozsáhlý. Patřila k němu pouze vesnice Količín, avšak byl to přece jen pěkný majetek, neboť v Količíně stála dosti rozsáhlá tvrz, nově teprve před 40 roky zbudovaná, obklopená příkopy, valy a příhrádkem, dále chmelnice, pivovar, vinný šenk, dvůr a ostatní věci, které k takovému statku patří. Avšak s tím se nespo­kojil ar. 1587 koupil ještě panství Veselí na jižní Moravě od bratrů Václava a Viléma Tetaurů z Tetova. To už ovšem bylo značné držení, neboť panství veselskému patřily vedle města Veselí ještě vsi Vnorovy a Spinek (dnes zaniklý) a v očích současníků mu dávalo značné úcty, takže r. 1596 se stal prokurátorem markrabství moravského ar. 1606 byl povýšen do stavu panského. Nábožensky se hlásil k českým bratřím, tehdy už ovšem velmi silně protestantským. Zemřel na morovou ránu 7.9. 1606 a pochován byl ve sboru bratrském ve Veselí.
 
Dědicem statků Jakubových se stal jeho nejmladší syn Petr, který se psal pán na Veselí, Količíně a Pěnkově. Ten si zvolil po pň1dadu svého otce dráhu úřednickou a zastával různé zemské funkce. Byl jako otec horlivým protestantem. Jeho působením rozmohlo se na jeho statcích luterství. I v Količíně a okolí se jeho působením rozmohlo luterství do té míry, že zde byla vedle bratrského sboru postavena i modlitebna protes­tantská, která byla hojně navštěvovaná i od protestantů holešovských.

R. 1618 počalo v Čechách a na Moravě vření proti císaři Ferdinandovi a proti kato­lické církvi. V tomto hnutí zvláště vynikal Petr Vojsko a byl proto r. 1619 zvolen komi­sařem na zabavování duchovenských a klášterních statků v kraji hradišťském. Tento úřad byl pro něho velmi výnosný, avšak jen na krátkou dobu. Po potlačení odboje císař proti němu vystoupil a donutil jej zabrané statky vrátit. Dalšího potrestání se však nedočkal, neboť zemřel již r. 1622. Po smrti Petrově byly jeho statky rozděleny tak, že starší syn Petrův Bedřich dostal Količín a Pěnkov, mladší Karel pak Veselí s připojenými Vnorovami. Karel se však dlouho ze svých statků netěšil, neboť za to, že se činně zÚčast­nil po boku otce vzpoury proti císaři, byly mu jeho statky r. 1626 odprodány.

Nový pán količínský byl věrným synem své rodiny. Odboje proti Ferdinandovi se nezúčastnil, a proto také mu bylo ponecháno jeho dědictví po otci, které mělo být zabráno také celé. Bedřich Vojsko z Bogdunčovic se v pozdějších letech stal katolíkem, aby nemusel opustit zemi. V Količíně nikdy pň1iš horlivě katolicky nevystupoval.

Hmotné postavení Bedřichovo nebylo příliš skvělé. Přesto však by mohl žíti docela spokojeně a klidně, kdyby nebyla přišla zlá léta válečná, která po celá desetiletí trýznila Moravu a celou střední Evropu. I malé količínské panství její zloby zakusilo víc než dosti. Stěží se trochu pozvedlo z nájezdů Lisovčíků r. 1620, již je opět napadli r. 1623 Valaši a důkladně zpustošili. Příštího roku vtrhli opět sem polští rejtaři, kteří byli posláni císaři na pomoc, potom r. 1626 a 1627 Dáni a Valaši a tak neuplynul rok, aby nedostalo nějakou nevítanou návštěvu, po jejímž odchodu zazníval osadou pláč a bědování. Kolem r. 1630 byla vesnice dokonale zpustošena, mnoho gruntů spálených a skoro bez obyvatel. Ještě po třiceti letech nebyly ani všechny domy obsazeny. R. 1630 prodal Količín regentu biskupských statků olomouckých Martinu Půhončímu z Předmostí na Lešné a Skaličce. Umírá r. 1649 bez potomků.
 
Jako památka na Bedřicha Vojsko zůstaly dva staré obrazy, které se dnes ještě cho­vají ve sbírkách arcibiskupského kněžského semináře. Představují sv. Řehoře a sv. Au­gustina a podle způsobu malby lze usoudit, že pocházejí z konce stol. 16: neb z počátku 17. stoL Na obou jsou již těžko čitelné nápisy - Bedřich Vojsko, svobodný pán z Bog­dunčovic a Količína. Tento nápis oznamuje, že tyto obrazy byly kdysi v majetku zmíně­ného. Patřily spíše některému klášteru, v němž se s nimi na svých cestách při zabírání klášterních statků setkal Petr Vojsko, zabral je pro sebe a umístil na tvrzi količínské, s níž je zdědil jeho syn. A Bedřich Vojsko dal pravděpodobně namalovati své jméno. Že mu na obrazech asi moc nezáleželo, svědčí ta okolnost, že je po odchodu (prodeji) z Količína nechal na tvrzi. V Količíně pravděpodobně je našli Jezuité, jimž patřil sou­sední statek Rymice, kam byl Količín přifařen a ti je získali pro svůj klášter olomoucký, z něhož přešly do kněžského semináře.



Překlad darovacího nájemného dopisu hraběte Eudödyho sedmnácti količínským chalupníků z r.1776

Z originálu přeložila paní Ludmila Plecháčová-Mucalíková z Holešova.
 
Já Ludvík Rudolf Svatej Říše Řimské Hrabě z ERDODY, dědičný pán na Krumperku a Iberavě, jakož taky dědičný hrabě ve Baražíně, jejich obou Císařsko-královských Majestností slutečný Komorník a při Vysoce Slavném Kanceláři Království Uherského Dvomí Rada.

Známo činím všem vůbec a jednomu každému, kohož by se tejkati mohlo, kterak jsem já na poníženou žádost a prosbu mojich sedumnást poddaných chalupníků v dědině Količíně se milostivě rozmyslil, všechny až dosavadě k užívání mající panská pola, louky a pastviska, z kterých staré roby, jakještě podsedníci vybejvali a vybejvati povin­ni byli, dále je a budoucně (a to sice pokudž by oni věrně, poslušně a poddaně k gruntovní svej Milostivej Vrchnosti a pánům panství Holešovského proukazovali) na následující způsob k užívání propůjčiti a taky pomocí tohoto listu milostivě propůjčuji.
 

  • Předně - aby oni poddaní Količínští, z ohledů těch milostivě k užívání propůjčovaných gruntů, Vrchnosti každotýhodně půldruhéj roboty pěší dle v patentu vyměřených hodin, věrně a pilně vybejvali.
  • Za druhé - poněvadž Vrchnost milostivá z těch jim k užívání propůjčujících rol, louk a pastvisek zemsků daň platiti musí, protož takovů dle vyčítání a rozvržení každočtvrt ročně do důchodův holešovských odváděti a navrátiti povinni a zavázáni budů.
  • Za třetí - Jestli císařská povinnost, jak by kolvěk jmenována býti mohla, jim podob­ně k břemenu zůstane.
  • Za čtvrté - A ostatně se milostivě nařizuje, aby sobě takovů Vrchnostensků Milost vážili, věrnost, poslušnost a poddanost preukazovali, škod na polích panských, buďte s dobytkem neb jakým kolvěk jiným způsobem něčinili a tak trestu Vrchnostenského ušli. Všechno věrně a bezelstně.

Pročehož všeho jistotu a stálost jsem přítomný spis netoliko vlasní ruků podepsal, nýbrž taky k tomu přirozenů hraběcí Pečeť přitisknúti dal. Jenž se stalo v zámku hole­šovském dne Prvního srpna roku Tisícého sedmstýho sedmdesáte šestého.
 

KOLIČÍNSKÁ KAPLIČKA

(Co o ní píše Konstantin Šnejdrle ve "Vlastivědném věstníku pro mládež župy olomoucké" v r. 1923 Č. 1 str. 66 - 67)

Pozorujeme-li mapu Moravy, jest nám nápadné, proč v úrodné části Hané, mezi Hulínem, Břestem, Němčicemi a Rymice, i jest poměrně málo osad. Příčinu toho nám objasní osudy Količína, vesnice, která původně před bělohorskou pohromou stávala na místě, kde nyní stojí količínská kaplička v poli, mezi Rymicemi a Břestem.
 
Osada Količín patřila ve 14. stol. pánu Vavřinci z Količína. K panství količínskému patřily též Mičkovice, Lechotice, Sirotčí, Žeranovice, Blazice, Racková, Lhota Machová, Hostišová, Lhota Markova. Později panství nabyli páni ze Šternberka a páni z Prusinovic. Páni z Količína i s poddanými byli horlivými stoupenci učení českobratrského.

V Količíně bylo sídlo bratrského sboru, k němuž i Rymice patřily. Po nešťastné bitvě bělohorské nastalo pronásledování českých bratří. Mnoho obyvatel bylo z Količí­na pro víru vypovězeno. S nimi odešel i českobratrský kněz Ezechiel. Lid zůstával věren učení českobratrskému. I když se poměry změnily, vzpomínky a památky udržely se v okolí až na naše časy.

Biskup olomoucký Dietrichstein, jemuž patřily blízké Pravčice, nemínil trpěti ve svém sousedství Českých bratrů. Proto se dorozuměl s majitelem Holešova hrabětem Rottalem, jemuž po r. 1625 Količín připadl, a vyslali do Količína Jezuity s četou dragou­nů, aby količínské násilím přinutili se zříci učení českobratrského.
 
Lidé byli sehnáni do bratrského kostela a tam donuceni přijímati pod jednou. Zdrá­hající se, byli v kostele zavřeni. Kostel byl pak náhodou či úmyslně zapálen. V kostele zahynuli mučednickou smrtí poslední Čeští bratři z Količína.

Podobný osud stihl i osadu Lhotu Markovu, jež stávala mezi Rymicemi a Němčicemi. Ta více nebyla obnovena. O pozemky se rozdělily okolní obce.
Nynější obec Količín, která je přifařena a přiškolena do Rymic, byla znovu vystavěna r. 1776 a na místě, které Rusava často zaplavovala. Tam, kde stával starý Količín, jest panské pole, na jehož hranici byla postavena tajným snad Českým bratrem kaplička. K této kapličce byly v minulosti pořádány prosební průvody.

Kaplička se zachovala a stojí dodnes, ošetřována několika místními občany a chrá­něna více jak stoletými lípami.

 

Historie - 3. kapitola



(18. a 19. století)


Nesporným podnětem k pozvolným změnám v 19. stol. bylo zrušení panské svrchovanosti . roboty a nevolnictví. Nastává rozkvět různých řemesel. Významné vynálezy podněcují rozvoj průmyslové výroby - manufaktury. Tento rozvoj si vynucuje i vyšší vzdělání - rozvoj školství.

V rakouském mocnářství bylo to významné obdo1i tereziánských a josefínských reforem. R. 1740 nastupuje na habsburský trůn první žena, třiadvacetiletá Marie Terezie. Císařovna zavedla místo verbování povinné odvody a zdanila i šlechtické statky. Dosud se vybíraly daně jen z půdy poddaných. Byly prošetřovány hospodářské poměry v jednotlivých obcích v mocnářství a na základě toho byl vydán Vizitační protokol. Zavedla novou měnu, omezila samosprávu všech zemí a vládní moc soustředila do Vídně. Šlechtě odňala nejvyšší úřady, města i vrchnosti podléhaly právu a dohledu krajských hejtmanů, čímž bylo omezeno týrání poddaných. Byl proveden soupis panské i selské půdy, byla vyměřena nová daň, kterou platila již i šlechta. Podporovala rozvoj manufaktur. Na matčiných reformách pak pokračoval její syn císař Josef II. Sám procestoval celou zem a tak osobně poznal bídu a různá bezpráví na poddaném lidu. Vydal Císařský patent toleranční, čímž zrovnoprávnil všechna náboženská vyznání. Zároveň s tímto patentem vydal i patent o zrušení nevolnictví, jímž byla dána sedlákům svoboda, že se mohli dle své vůle stěhovat, ženit či vdávat a své děti dáti i na studia.

Oba tyto patenty vyšly r. 1781. Za poznamenání stojí i to, že v r. 1770 zavedlo se v císařství očíslování všech domů a bylo i sčítání lidu. V českých zemích bylo napočítáno přes 4,0 mil. obyvatel, v celé rakouské říši 21,0 mil. Praha tenkrát měla 770 tis. obyvatel. V zemi se začaly pěstovat brambory, ke kterým na počátku byla velká nedůvěra.

V této době vznikaly na obcích prvé školy, tzv. "triviální", neboli obecné. Školy byly
pod přísným dohledem kněží. Vyučovalo se jen: čtení, psaní, počítání a náboženství.
Údobí panování císařovny Marie Terezie a jejího syna Josefa II. stalo se mezníkem dalšího vývoje. Nastupuje racionalizace veškeré hospodářské sféry, odvrat od starých mýtů a neúčelných praktik. Ve všem se snaží uplatňovat střídmost a věcnost.

19. stol. se zapsalo do dějin tím, že byly zrušeny všechny povinné roboty sedláků na panské půdě a šlechtická nadvláda byla vystřídána svrchovaností státní. V obci přestali existovat "fojti" jako symbol bývalých robot. Byly zřízeny krajské a okresní berní správy. Velkým revolučním rokem těchto změn byl r. 1848. S rozvojem průmyslu se začínají rozvíjet nové skupiny společnosti - dělníci a technici. Tato skupina lidí vnášela do zajetých místních tradic nové způsoby myšlení a jednání. Ve způsobech polního hospodaření 19. stol. nepřispělo ještě žádných přímých změn. Nadále byla zvířata jedinou tažnou silou. Přírodní a technické vědy se jen pozvolna rozvíjely a své efekty přinesly až ve XX. století.

Jak již bylo uvedeno, obec Količín byla od r. 1654 součástí holešovského panství majitele Holešova, Jana hraběte Rottala. I ve století devatenáctém se obyvatelstvo živilo především polním hospodářstvím. Z této oblasti je o Količínu málo zaznamenáno. **)

Velmi pozoruhodná činnost našich předků byla v oblasti kulturně-osvětové. V záznamech je např. uvedena sbírka na školu. Památný je zápis z usnesení z veřejné schůze všech občanů ze dne 24. 3. 1889(!) v hostinci Josefa Kopce, kde bylo na programu jednání o stavbě nové školy v Količíně. Představený obce Josef Očadlík vyzývá občany a jednotlivce zvláště, kdy jim nejprve důkladně vyložil důležitost a význam tohoto záměru výboru obce a pak požádal, aby každý svým podpisem potvrdil, že přispěje jednotlivě peněžitě, dovozem staviva neb dobrovolnou prací. V usnesení se dále uvádějí podmínky plnění osobních závazků. Blíže viz v přiložené fotokopii usnesení. Tato akce našich předků zřejmě nedosáhla tolika finančních prostředků k uskutečnění jejich záměru. Z dnešního pohledu je třeba vyzvednout jejich snahu a projev jejich vysokého vědomí o nutnosti postavení takovéhoto stánku pro základní vzdělání občanů. O školství viz dále.

Stavba kříže uprostřed návsi obce, parku u zvonice. Dnes tam stojí kamenný kříž, který byl postaven r. 1888 za dřevěný kříž z r. 1861. Ten byl vyvrácen vichřicí a polámán. Sbírkou mezi občany za 253 zl. byl firmou Karla Sommra z Kroměříže postaven nový kamenný.

Tento byl vysvěcen dne 2. 9. t. r. Pro svěcení byly připraveny velké oslavy za účasti mnoha domácích i okolních hostů. Bylo přítomno osm kněží. V Rymicích toho času byl farářem d. p. Josef Šuba. Připravovaná slavnost však byla znemožněna stále trvajícím deštěm po celý den. Přikládám fotografii záznamu.

Stavba zvonice: z kolaudačního zápisu ze dne 17. 9. 1880 je potvrzena nově zbudovaná zděná zvonice. Uvádí se, že stavba (s věží) je 6 m vysoká, s čtvercovou základovou plochou 3,2 x 3,2 m, s 1,60 m hlubokými základy z kamene na vápenné maltě. Hlavní zeď má 60 cm šířku, je z pálených cihel, zdi omítnuté a zalíčené. Střecha je 4,16 m vysoká.

**) V osadě byl i svobodný dvůr. Panské dvory byly dva. Starý byl z 15. stol., nový vytvořil ze zpustlých usedlostí Jan hrabě Rottal. Oba trvaly do 18. století. Starý dvůr stával na místě, kde je dnes řada domků na Škrabalově. R. 1776 vystavěl hrabě Erdödy při novém dvoře velké ovčírny, které byly v r. 1864-65 zrušeny. Velký oheň zachvátil Količín r. 1890.
 



Čtenářsko-zábavný spolek "OMLADINA - SVORNOST"

Spolek byl povolen dne 1. 6. 1887 s názvem OMLADINA s cílem zvelebení společenského života v osadě Količín. Dle předložených a schválených stanov, v úvodu pod jménem - účel - sídla a hesla spolku se uvádí:
"S pevnou nadějí k práci za hvězdou naší spásy"

Hlavní cíl - podporovat členy ve snaze vzdělávati se ve vědomostech vůbec a v životě společenském zvláště. Dále činnost spolku rozvádí se v bodě 2:

  1. spolek odebírá poučné a zábavné knihy a časopisy
  2. pěstuje ušlechtilé přednášky a národní zpěvy
  3. schází se v neděli a ve svátek ke společné zábavě, pořádá též vycházky pro poučení a zábavu
  4. pořádá taneční zábavy, mezi nimiž dvě řádné pravidelně o masopustě a po žních
Za odznak spolku měli hedvábnou zelenou stuhu s pruhem a nápisem "Količínská Omladina. S tímto symbolem vystupovali při veřejných vystoupeních.

V r. 1908 mění své jméno na "SVORNOST". Místo stuhy si zajišťuje jako svůj symbol prapor, který se dodnes zachoval.
Z historického pohledu možno konstatovat, že naši.předkové plnili svůj program po celou dobu jeho trvání. Spolek pod novým jménem trval téměř celou první polovinu XX. století (do počátku 2. svět. války). Následně již v nových společenských podmínkách tradičně se udržoval v obci celkový zájem většiny obyvatelstva o kulturu a osvětu. Např. obecní zastupitelstvo, vzešlé z prvních voleb v r. 1919, navázalo na bývalou tradici a nově zřizuje knihovnu, která přetrvala až dodnes. Prvním knihovníkem se stává p. Jurášek Alois.

Osobně bych chtěl s pocitem úcty a obdivu. složit poklonu našim předkům, zvlášť když si přečteme základní cíle jejich programu. Ty jsou aktuální a potřebné i dnes stále stejně, jako tomu bylo před 110 lety!

 

 

Historie -  4. kapitola


(20. století)

Dvacáté století vejde do světových a místních dějin jako století podstatných změn v technice, ekonomice, informatice a i v pracovních podmínkách člověka.

Dá se říci, že za celých devatenáct století se nenakupilo tolik různých změn a novot pro'člověka, jako v tomto století (převratné technické vynálezy a objevy). Mnohé bylo již připravováno v minulém století, naplno se to však rozvinulo až ve dvacátém století.

Nejvýrazněji se toto následně promítne v celkovém životním stylu a životním pocitu člověka. Paradoxní p6znatekje, že určitými urychlovači celkových změn byly obě světové války, po nichž vzápětí vždy došlo k podstatným změnám. Toto bylo však vykoupeno nesmírnými oběťmi a strádáním milionů lidí na celém světě!

Technický pokrok napomohl rozvoji průmyslu, který rovněž byl podmíněn objevy a způsoby přeměn energií - páry, ropy, plynu a nejprogresivněji a v nejširší formě pak elektřinou. Venkov tento vývoj zasáhl přirozeně později a ovlivnil domácí práce a práce na poli.
Pro rozšíření lidského rozhledu do světa, ale i do problémů vlastních lidských, měl nesmírný vliv rozvoj novin, vynález rádia a televize. Tyto vynálezy velmi zpestřily náplň lidského života a přinesly jeho obohacování o stále nové podněty.

Vedle technicko-ekonomického dopadu vlivu dvou světových válek měl výsledek (viz příčiny jejich vzniku) také obrovský vliv na společensko-národnostní a sociální změny v lidské společnosti v Evropě a ve světě.
V první světové válce se do jisté míry vyřešily mnohé národnostní problémy monarchistické říše rakouské, jež se po válce zcela rozpadla. Ve druhé světové válce to byly již problémy sociálního charakteru, otázky nových sociálních struktur, které zcela změnily charakteristiku selského venkova.

Následné údobí.života občanů do r. 1944 zachycuje výpis z pamětní knihy zastupite1stva obce Količín z r. 1924 - 44. Výpis z kroniky uvádím v širším rozsahu pro celkové pochopení vývoje v naší obci v nových poválečných podmínkách. Je doplněn fotokopiemi zápisů z jednání obecního zastupitelstva v té době. Pamětní kniha je psána od r. 1924 do r. 1939 s vynecháním období 4 let 1931-35 Je doplněna rokem 1944 - vznikem hasičského sboru v Količíně.

R.1924: v obci Količín bylo 77 čísel domů. Starostou obce byl Očadlík Josef, majitel dvou domů Č. 3 a 6. Starostou byl 33 roků. Za jeho úřadování bylo v obci Količín provedeno scelování pozemků, osázení ovocných stromů v obci a obec upravena do nynější podoby. Od dřívějšího majitele - Jar. Nováka byl zakoupen hostinec Č. 24 a přeměněno vše na Č. 36, kde stál domek Jana Fuksy. Ten byl také zakoupen a zbořen a teprve byla vystavena nová moderní hospoda, která byla majetkem obce Količín. Z dřívějšího hostince Č. 24 byla pak zřízena četnická stanice, která trvala v obci 12 roků. Majitelem domu Č. 3 se stává p. Zaoral Josef, který pochází z Rymic. Majitel domu Č. 4 byl rod Karla Fuksy, který přišel z Břestu. Dům přechází na nového majitele Rudolfa Fuksu, ten zase prodal jej Rudolfovi Hlobilovi a ten sám opět koupil hostinec od obce za 95.020 Kč. Majitel R. Hlobil pochází z Č. 7 a přišel do Količína z Pravčic. Nejstarší rod v Količíně je rod Juřášků. Domy Č. 25 a 26 je panský dvůr hraběte Vrbny z Ho1ešova, který je nájemníkem společnosti Gutman a Broskovec na 24 roků. Ve dvoře je ubytována řada nájemníků.

V tomto roce jsou kronikářem - pamětníkem zapsány i události o roce 1918. 1.8. 1914 vypukla 1. svět. válka - trvala do října r. 1918. Tentýž den r. 1914 byla vyhlášena všeobecná mobi1izace. Během 48 hod. muselo narukovat 65 mužů z obce. Pak byly další odvety, takže pomalu v obci nezůstal žádný mužský. Celkem bylo na frontách 130 mužů. Z nich přes polovinu padlo neb zemřeli následkem zranění a útrap. Část jich odešla do zajetí a stali se členy 1egií. Z Količína to byli Jar. Pospíšil, Škrabala Josef, Doleže1 František.
16.9. 1919 byly provedeny první volby dle nového volebního řádu a zvoleni byli tito občané: Syřena Josef - starosta, Jurášek Ant. - náměstek, Svačina Vilém - radní, Hlobil Václav - radní, Sedláček Augustin - pokladník, členové zastupitelstva: Novák Josef, Grňa Ignác, Blažek Vilém, Kréza Josef, Zaoral Jos., Fuksa Rudolf a Franěk Josef.

Za tohoto představenstva byla zřízena veřejná knihovna. Prvním knihovníkem byl
p. Jurášek Ant. Dále byl veřejnou sbírkou zakoupen nový zvon. Starý byl během války odvezen pro válečné účely.

Nové oplocení na návsi obce přispělo ke vzhledu obce. V tomtéž roce byla přeložena cesta přes vesnici do stejné vzdálenosti od domů - středem hlavní ulice.

R. 1920 - obec a okolí byly postiženy katastrofou. Ohromné množství housenek, které ve dvou dnech zničily celé lány cukrovky. Všechny obranné prostředky byly neúčinné. U velkostatku byly vypáleny celé stohy slámy. Řepa opět vyrašila po žních, ale úroda byla velmi nízká, 10 q z míry. Jedním rázem se vše ztratilo. Nebylo pamětníka takovéto pohromy.

R.1923 - 16. 9. konány nové volby. Zvoleni byli tito: Očadlík Josef - starosta, Zaoral Ant. - náměstek, Chytil Frant. č. 60 - radní, Darebník Jan - radní a pokladník, členové zastupitelstva: Kolařík Ignác, Doležel Ignác, Lochman Ludvík, Hlobil Frant., Němčík Aut., Navrátil Josef, Sedláček Ignác, Fuksa Ignác.

R. 1924 - rok začíná krutou zimou, která trvá až do dubna. Mnoho ozimin muselo být zaoráno.
Druhý knihovník - Josef Navrátil- byl od 20. 7.1921 až do 31. 12. 1923. Od 1. 1. 1924 přebírá knihovnu Václav Doležel, tč. dozorce ve dvoře. V měsíci únoru začíná úřední řízení dlouho očekávané parcelace. Do 15. 3. 1924 musely být podány úřední přihlášky o půdu. V obci bylo podáno 96 přihlášek.
Zvolen poradní výbor: za obec: Očadlík Josef - starosta, Fr. Siva - praktický hospodář, Jurášek Aut. - za Domovinu, Sedláček Augustin -za Otčinu, Doležel Ignác - za zaměstnance dvora.
V červnu t. r. přišla informace, kolik která obec dostane. Naše obec Količín dostala 70 ha i se zaměstnanci dvora. Naděje všech ostatních je zklamána, neboť půdu, která
kdysi patřila našim předkům a patřila obci Količín, dostávají okolní vesnice. Tím je tato půda pro naši obec definitivně ztracena.

R. 1925 - V lednu dává představenstvo svolení k rozbíjení - rozbourání zřícenin na obecním pozemku pro využití pole. Při kopání se přichází na zdi v zemi až 2 m silné a tak pevně stavěné, že jen velkou námahou se dají rozbít.
Dne 5. 2. přebírá představenstvo nově zřízené cesty při parcelaci do své režie a tyto odevzdává k veřejnému Užívání. Zajišťuje je posypem štěrku, který je vykopán na Kopanině p. Podsedníčkem St. a Matyášem. . ..
18.8. začíná sochař z Holešova p. Reimer s opravou Kříže v ohradě a zároveň je
bílena zvonice a na ní přemalován obraz, což slouží k okrase a ke cti občanů.
15: 11. se konají volby do Nár. shromáždění a do senátu. Stav do sněmovny: strana Republikánská - 115 hlasů, komunisté - 22, strana Lidová - 61, soc. dem. - 8, domkařská - 64 hlasů.

R. 1926 - obecní zastupitelstvo se usnáší cestu přes vesnici od hostince až na konec Škrabalova ve dvou letech zválcovat.
10. 2. - v obci je přednáška o elektrif1kaci obce s návrhem na její zavedení. Obecní
zastupite1stvo toto vše zamítá většinou hlasů. Konečně je uděláno zábradlí kolem brodiska.
15. 5. - p. Stratil Otakar začal dělat cihly na stroji, který došel přímo z Prahy z veletrhu. Cihly se dělají bez vody a plev. Jsou úhledné. Tři lidé udělají 1500 ks za den.
3.6. - parní válec válí cestu přes obec a zároveň se dělá nový most u brodiska.
V letošním roce o žních mlátí v obci novým strojem Kamenec František.
Dne 5.9. se koná v obci slavnost k odhalení pomníku parcelace, který je postaven na návsi před č. 16.
V letošním roce se znovu parceluje 65 měřic půdy. V listopadu přichází vyřízení přihlášek o půdu od pozemkového úřadu. Půdu dostává 15 uchazečů ve výměře 30 měřic. Zbytek dostávají rymičtí uchazeči. Naše obec je opět krácena. V listopadu se provádí vykopávky na Újezdě, které vede Státní muzeum v Brně. Nalezeny jsou tři kostry a jiné staré věci. Tyto vykopávky jsou odhadnuty na 800 až 1000 let staré.
15. 12. si pořizuje p. Josef Zaoral radiovou stanici.

R. 1927 - 13. 1. se zakládá Střelecký spolek, který má 30 členů. Honitba se pronajímá jen na jeden rok za 100,- Kč.
Dne 24. 1. p. Rudolf Fuksa prodává hosti.w;:c p. Foukalovi ze Zahnašovic.
Dne 18.2. zemřel v Rymicích p. Donát Vlach., dlouholetý starosta Rymic. Pro obec
Količín si získal úctu tím, že se zasadil, aby silnice z Količína do Rymic byla vydlážděna.
Dne 16. 10. opět volby do obecního zastupitelstva. Do rady jsou zvoleni: p. Očadlík Josef - starosta, Syřena Josef - náměstek, Jurášek Fr. - radní, Stratil Jar. - radní, Adámek Ant. – pokladník.
Opět se zamítá elektrifikace!

R. 1928 - 13. 2. volen honební výbor - zájem nepatrný.
1. 3. začíná stavební práce na zavedení elektrifikace. Velká pomoc občanů, takže obec byla osvětlena již 1. 5.!
Zemřel občan Ignác Podsedníček, řádný občan a zakladatel čtenářského spolku Svornost v Količíně.
23. 6. památný den, kdy po 10 letém trvání naší republiky projel prezident T. G. M. Třeběticemi, kde se zastavi1. Byl nadšeně přijat a pozdravován. I občané količínští přišli svého prezidenta pozdravit. V čele průvodu v plném počtu bylo zastupitelstvo. Také čtenářský spolek Svornost se svým praporem.

R. 1929 - tento rok začíná krutou zimou, která trvá i s přestávkami až do 20. 3. Silné mrazy -31 až -34' C, vysoké závěje (100 m dlouhé a 4 m vysoké). Tento sníh a mrazy způsobily i dopravní kalamitu. Mezi Hulínem a Třeběticemi zůstal v závěji osobní vlak, který se podařilo vyprostit až po třech dnech. Tak krutá zima byla zaznamenaná v r. 1765 - tedy o 164 roků zpět.
V měsíci říjnu a listopadu řádily v okolních vesnicích ohně, že lehlo popelem mnoho domů. V každém týdnu byly minimálně dva požáry. V listopadu dokonce lehla popelem i továrna na nábytek firmy Thonet v Holešově.

R.1930 - 5. 7. projel vlakem z Hu1ína do Holešova opět prezident T. G. M.

R. 1931 - 35 - jsou bez kronikářského záznamu.

R. 1936 - V kronice se opět zaznamenává vznik požárů. Hašení je ztěžováno nedostatkem vody a že není dosud, liknavostí občanů a nemístným šetřením, založen Sbor dobrovolných hasičů. Obec Količín je odkázána jen na pomoc sborů sousedních obcí.
Dne 30. 6. strhla se nad naší krajinou prudká bouře se silným větrem a deštěm. Po dvouhodinovém řádění živlů zůstalo obilí na polích jako válcem přejeté. Práce o žních byly velmi namáhavé a obilí bylo téměř zničené. Následkem mokrého počasí a zmíněné bouře a pak následného náhlého dozrávání obilí zaschlo. Z jedné míry bylo 2 - 3 q obilí. Mnoho obilí za deštivého počasí porostlo, nebylo prodejné a muselo se nechat pro dobytek.
1. 12. na všech škodách, způsobených přírodními živly, nebylo dost, přišla ještě velká záplava myší. Ty se rozmnožily tak, že prožraly všechny ozimy a krmiva. Hospodáři museli obilí zaorat a znovu zaset. Jetele a vojtěšky zaoráno na 50 %. Přes usilovné ničení - trávení myší, zůstalo jich ještě ohromné množství. V tomto roce bylo u nás v Količíně založeno družstvo Civilní požární ochrany.

R.1937 - jarní práce nelze stále ukončit. Na mnoha místech stojí voda na polích a místo vysychání prší obden. Deště sice pomohly zahubit myši, po kterých nebylo ani památky, ale škody po nich zůstaly velké. Další jeteloviny se musely zaorat.

R. 1938 - slintavka a kulhavka postihla téměř všechen hovězí dobytek. Zachvátila i kozy. Nemoc se vlekla téměř tři měsíce. Epidemie se vrhla i na vepřový dobytek.
31. 5. mobilizace tří ročníků - záložníků na obsazení hranic od Německa. Vztahy mezi Němci a námi se stále zhoršovaly. Došlo k rozbití ČSR.
10. 10. odstupuje prezident Beneš, přebírá vládu gen. Syrový.
15. 10. demobilizace vojáků - opuštění pohraničí.
15.11. nový prezident dr. Emil Hácha.
V prosinci byly rozpuštěny všechny pol. strany a založena jen jedna strana "Národní jednoty".

R. 1939 - 15. 3. okupace zbytku republiky - vznik protektorátu.

hasiči 1944R. 1944 - Založení hasičského sboru v Količíně
Tento rok byl významný pro Količín v tom, že dne 10. února byl založen Hasičský sbor. Stalo se tak na veřejné schůzi občanů v hostinci u Foukalů, za účasti obvodového jednatele Frant. Kršky, Lad.Lochmana a Koláře z Holešova a starosty obce Količína Františka Svačiny. Po vystoupení hostů - představitelů, kteří seznámili přítomné o významu hasičstva a její organizace - přistoupilo do Sboru za členy 49 občanů (viz zápis v jednatelské knize strana 4).
Z těchto občanů byli zvoleni tito funkcionáři: starostou - Alois Nesvadba, velitelem - František Chytil, vzdělavatelem - Karel Jana1ík, stroj mistrem - Zapletal Frant., jednatelem - Antonín Fuksa, místopředsedou - Doležel Stanislav, zástupcem velitele - Karel Malota, samaritářským četařem - Alois Odložil, pokladníkem - Bohumil Kamenec.

Následná sbírka mezi občany vynesla 46.000,- Kč na zakoupení potřebných obleků a hasičského nářadí.
Významnou akcí Sboru bylo zavedení Pamětní knihy, která se vedla do roku 1970 a kde je popsán celkový život Hasičského sboru v Količíně. V dalších letech je činnost količínských hasičů zaznamenávána v obecní kronice.

R. 1945 - Poválečné období 1945 - 48
Poslední rok II. světové války, kdy i naše obec prožívá události, vyplývající z vojenských osvobozovacích operací. V noci na 6. 5. přešla poslední kolona německého vojska obcí. Část jich zůstala za vesnicí ve vykopaných zákopech, ostatní obsazují obec Rymice. V obci zůstávají jen hlídky. V domě č. 96 zůstala hlídka tří mužů, kteří k ránu 7.5. zničili most přes řeku Rusavu, s cílem zabránit postupu našich vojáků. Ustupující něm. vojáci zapalují několik domů v obci (J. Nováka č. 49, Jul. Fuksy č. 100). Požáry měly údajně udávat směr pro zastřelování něm. dělostřelectva, které bylo umístěno v lese nad Roštěním a Kostelcem.
Aby bylo možno přisunout těžší zbraně, bylo nutno postavit provizorní most přes
řeku Rusavu. Při této stavbě osvoboditelům pomáhali količínští občané. Most byl záhy
postaven, byť za stálého ostřelování něm. dělostřelectvem.
Při osvobozovacích bojích bylo zabito sedm vojáků a hodně jich bylo zraněno.
Odvoz raněných vojáků do provizorní nemocnice (v Holešově) prováděli opět místní občané svými potahy. Byli to především Franěk Jos. č. 56 a Josef Očadlík č. 6.

V neděli 6. 5. byl usmrcen střepinou granátu občan Josef Škrabala. Raněn byl
i další občan Frant. Bártek. Nešťastnou manipulací s puškou u Rusavy se do hlavy sám zastřelil 22letý Karel Janalík.
V noci ze 7. na 8. 5. Němci z obcí Rymice a Roštění ustupují směrem na Přerov.
Ve středu 9. 5. dopoledne se koná za účasti celé obce pohřeb občana Josefa Škrabaly.
Odpoledne pak za účasti vojáků a opět celé obce pohřeb sedmi vojáků, kteří položili své životy za osvobození naší obce. Jsou pochováni v parku vedle zvonice.

10.5. se konal pohřeb opět za účasti občanů celé obce Karla Janalíka.
Ve Dvoře č. 25 byl zřízen zajatecký tábor, ve kterém bylo soustředěno několik set
něm. zajatců. Tábor byl střežen občany z Količína. Po 14 dnech jsou zajatci přesunuti
do Olomouce.
Po odchodu okupantů se ujímá celé organizace v obci revoluční národní výbor, .
vedený Otakarem Stratilem. Tento výbor zajišťoval sběr zbraní, celkový pořádek v obci.
V květnu se zakládá pol. organizace - KSČ. Poté i další pol. strany - soc. dem., lidovci,
nár. socialisté.

poválečné oslavy 1945Z koncentračního tábora se nevrátil náš občan Ladislav Meštěnský z č. 15, údajně zahynul při pochodu smrti.
Vznikají nové orgány státní moci - národní výbory, které se ujímají řízení politického a společenského života. V revolučním národním výboru byli následující občané: Stratil Otakar, Chytil Oldřich, Malota Karel, Sklenařík Ferdinand, Rafaj Josef st., Hlobil Josef.
Tento výbor dává podnět ke sbírce na pomník padlých. Bylo vybráno 30 tis. korun.
Pomník v obci postavila fa Polívka. Rovněž byla provedena úprava parku v obci.
Volen nový MNV. Do čela je zvolen Josef Závrbský, místopředseda Chytil Fr. č. 64. Za dobu působení tohoto MNV byla provedena adaptace obecního domu Č. 24. Postavena hasičská zbrojnice, místní rozhlas zajištěna místnost pro MNV - Č. 4 - u Hlobilů.
Hasičská zbrojnice byla otevřena a svému účelu předána dne 2.9. 1945. Slavnostní otevření hasičské zbrojnice provedl d. p. Josef Glogar, vikář olomoucké kapituly. Velkolepý průvod dětí, mládeže v krojích a velkého počtu občanů, členů hasičských zborů z okolních obcí, šel celou dědinou ku zvonici, kde byla sloužena mše. (viz foto)

svěcení hasické stříkačky 1946Podpisy významných hostů jsou uvedeny v kronice Has. sboru Količín. Za účast a podporu poděkoval velitel sboru Frant. Chytil. MNV v roce 1946 se zasazovalo o to, aby v naší obci byla postavena škola. Byla ustavena komise pro stavbu školy. Následně byla provedena peněžitá sbírka na tuto školu. A to jak u místních občanů, tak i význačných rodáků obce Količín. Postavení školy se plánovalo v Nové ulici. Stavitelem Matuškou z Holešova byly vyhotoveny plány, začal se vozit materiál (štěrk, vápno). Zahájila se i stavba kanalizace od pozemku školy směrem do potoka a Nevřalovým domem. Měla být provedena svépomocí pod vedením Frant. Chytila a Juráška Rudolfa Č. 43. Zahájené práce byly zastaveny rozhodnutím nadřízených orgánů. V tomto roce je odhalen pomník padlým hrdinům a současně je provedeno svěcení nové hasičské stříkačky. Této slavnosti se zúčastnilo mnoho hostů, a to jak z pol. života, tak i okolních hasičských sborů. Dne 25. 8. 1946 navštívil naši obec generál Španiel, který zhodnotil chování 'občanů během osvobozovacích bojů zápisem do pamětní knihy Hasičského sboru. Fotokopie je následně uvedena.

V r. 1946 dochází k odsunu velké většiny německého obyvatelstva z pohraničí.
Následně z naší obce odchází řada občanů do pohraničí, kde nachází své nové domovy.

V r. 1947 postihlo naši republiku velké sucho se všemi neblahými dopady pro obyvatelstvo.
 


V boji o Rymice ve dnech 6.a 7. května 1945 stateční občané z Količína nám vydatně pomáhali při stavbě mostu přes Rusavu a zajíždění do postavení našeho dělostřelectva. Podporovali naše vojíny v boji vší možnou pomocí a přispěli též při evakuaci raněných.
Dík všem za účinnou a bratrskou pomoc.
S přáním všeho dobrého všem věrným občanům a utěšeného rozkvětu obce.

gen. O. Španiel
V Količíně dne 25. srpna 1946




V letech 1947 - 48 došlo k politické krystalizaci v celé naší zemi. Vzniká Národní fronta jako výsledek Košického vládního programu, kde dochází k rozdělení mocenských pozic ve vládě, v níž KSČ dosahuje klíčová místa. Na moci se podílely i další síly, které se hlásily k socializmu - soc. demokraté a národní socialisté, které však měly o něm jiné představy. Součástí NF, která byla výrazem antihitlerovské jednoty, byly i nesocialistické strany -lidovci a slovenští demokraté. Politickým vývojem dochází ke střetům při prosazování sovětského modelu socializmu, jehož nástupem dochází k porušení stability hodnot, na nichž byla dosud naše společnost založena. Nahrazuje se hodnotami jinými. Převzetím politické moci KSČ dochází k reformám ve všech oblastech života. Dochází k socializaci - znárodňování bank, průmyslu, živností a nakonec i zemědělství. Vznikají zemědělská družstva.

 

 

Historie - 5. kapitola


Hospodářský a polit. vývoj po r. 1948 - 89 v naší obci

V r. 1951 se zakládá zemědělské družstvo, které postupně rozšiřuje výměru zemědělské půdy (vstupem jednotlivých rolníků do družstva). Za velké státní podpory se staví velkokapacitní kravíny, stáje pro chov prasat, zřizuje se Státní traktorová stanice pro okrsek a je vybavována zemědělskou technikou pro mechanizaci zemědělské výroby. Postupem doby následuje i vytváření vyšších organizačních celků zemědělských družstev. Naše družstvo se spojuje s JZD Třebětice, pak Pravčice a následně je vytvoř,ltp velký komplex s názvem "Kostelecko;' se sídlem v Kostelci u Holešova. Při organizační koncentraci dochází k celkové konsolidaci zemědělských družstev, kde se dosahuje i významných výnosů a tím i hospodářské stability. Produktivita zemědělské práce se výrazně zvýšila na hektar obdělávané půdy. Nákladovost na jednotku produkce byla poměrně vysoká (vysoká ztrátovost).

Plemenářská stanice: byla významnou organizací pro potřeby zemědělství. Měla za úkol v dostatečném předstihu vytvářet genetické a reprodukční předpoklady pro živočišnou výrobu. Základní činností plemenářské stanice bylo zabezpečení inseminace skotu při zajišťování rozvoje šlechtitelských chovů hospodářských zvířat. V tomto směru zaujímala količínská stanice v rámci celé oblasti významné postavení.

Tato stanice byla založena v r. 1950 v hospodářských budovách velkostatku bývalého panského dvora č. 25. Tyto budovy nemohla obec finančně udržovat, proto byly dány k dispozici pro zřízení plemenářské stanice. Po schválení byly následně zahájeny adaptace budov a příslušenství, nákup plemenných býků a pod. V r. 1975, za vedení stanice ing. Lub. Horáka, následně pak i Jaroslava Hrdličky, dosahuje stanice významných úspěchů a je řazena v naší republice mezi nejlepší. V nejvyšším rozvoji má 20 zaměstnanců, ustájeno má 65 býků. Byla vybudována i laboratoř na velmi dobré úrovni. Roční produkce činil - 1,2 mil. insem. dávek. Na dobrých výsledcích měl zásluhu celý kolektiv pracovníků. Pracovníci stanice měli i významný podíl při stavbě obce.

Zahradnictví v obci: je součástí zemědělství a má zde své významné místo. Svými produkty zásobuje nejen občany v obci, ale i v okolí, včetně města Holešova. Je to především sadba téměř všech druhů zeleniny, ale i hotové výpěstky. Další činností je pěstování květin. Významný je i prodej věnců a kytic jednotlivým zákazníkům i pohřebním službám pro uctění památky zesnulých.

Jedná se o zahradnictví rodiny Fuksových, která má již více jak půlstoletou tradici. Zakladatel Miloslav Fuksa s manželkou začal budovat zahradnictví koncem čtyřicátých C1et jako samostatný zahradník na malé výměře orné půdy u rodinného domku. Po válce výstavbou jedl1oho skleníku své zahradnictví rozšířil. Po následné socializaci vstupuje i on do JZD. I v nových podmínkách tento obor zaznamenává rozvoj. Staví se nové skleníky. V zahradnictví nacházelo a nachází i dnes obživu nejen rodina Fuksových, ale řada žen v obci. Po rodičích přebírá zahradnictví syn Josef Fuksa, který pak s manželkou pokračuje ve svém oboru. Po politických změnách v r. 1989 - 90 se opět osamostatňuje a se svými dětmi pokračuje v rodinné tradici.

Včelařství: Příroda - včela - člověk jedno jsou. Takto by se dalo výstižně vyjádřit vzájemnou nezastupitelnost. I v Količíně po řadu desítek let jsou včelaři, kteří zájmově chovají včely, které zajišťují nutné opylování rostlin v přírodě.

V tomto století se touto činností zabývali a zabývají občané: manželé Šebestovi, Syřenovi. Chov včel přebírají jejich zeťové (Krejčiřík J. a Šikula M.), Štěpánek R. (č. 103), Zuzaník, Adámek L. (č. 8), Kadlec M. (č. 78), Navrátil J. (č. 97), Křižka VI. (č. 19).

Myslivecké sdružení: Přírodní podmínky pro přirozený rozvoj ,polní zvěře jsou v našem i okolních katastrech příznivé. To je dobrá základna pro vytváření mysliveckých sdružení - zájmové organizace, jejichž náplní je péče o tuto zvěř s případným lovem. Jde především o zajíce, bažanty, srnčí zvěř a při přemnožení dravců a jiné škodné zvěře (lišek, divokých prasat ap.) zajišťují povinný odstřel. V příznivých obdobích prováděli i odchyt zvěře na export.

Uvedu krátké informace posledního čtvrtstoletí. V r. 1978 bylo např. vytvořeno (v rámci integračního procesu) myslivecké sdružení o rozloze 2830 ha. V tomto sdružení byly následující obce: Roštění, Rymice, Količín, Třebětice, Pravčice, Němčice, Všetuly - Holešov. Po 15 letech spolupráce v r. 1993 se rozděluje na čtyři menší myslivecká sdružení. Naše obec je součástí MS Pravčice, Količín a Němčice. Toto sdružení vykonává právo myslivosti na pozemcích o rozloze 1112 ha. Sdružení tvoří v průměru 22 - 25 členů. Záslužnou činností bylo i rozmnožování chovu polní zvěře - bažantů, koroptví, divokých kačen, zajíců. Mimo péče o zvěř zajišťují členové - myslivci výcvik loveckých psů, včetně výsadby keřů a stromků v remízkách za vesnicemi. Nechybí ani sportovní soutěže - střelba na asfaltové holuby.

Chovatelé drobného hospodářského zvířectva: Tato zájmová činnost byla především v období šedesátých a sedmdesátých let. Členové svazu chovatelů téměř každoročně organizovali zdařilé výstavy, které byly vždy dobře organizovány a hojně navštěvovány a pomohly k celkové osvětě v chovu těchto zvířat v domácích podmínkách.




Rozvoj - výstavba obce

Občané Količína téměř po celé století se vyznačovali ochotou a dobrovolnou prací na výstavbě obce. V prvním čtvrtstoletí to byla elektrifikace obce a úprava celkového vzhledu návsí, ulic a svých domovů.

Velmi významné zvelebování obce nastalo až po 2. svět. válce. Byly provedeny následující akce:

1) Výstavba zemědělských staveb byla popsána v předchozí části o rozvoji zemědělství.

otevření koupaliště 19602) Stavba koupaliště: na základě podnětu Rady MNV v Količíně ze dne 11. 7.57 vydal KNV v Gottwaldově (Zlíně), odbor vod. hospodářství z r. 31. 7. 57 pod číslem VOD/2376/57-Ja souhlas k výstavbě při dodržení technických a majetkových podmínek. Majetková podmínka se týkala odstupu pozemkových částí, na kterých se mělo vybudovat koupaliště. Došlo tehdy k dohodě o výměně pozemku mezi paní Zaoralovou s obecními pozemky, které byly za rod. domky v Nové ulici, které tito majitelé měli v nájmu. Po výměně - odkupu mezi jmenovanou a MNV došlo následně k odprodání půdy nájemníkům. S každým byla uzavřena kupní smlouva. Z nájemníků se stali majitelé půdy za svými zahradami. Stavba koupaliště byla zahájena v následném (58.) roce a ukončena v r. 1960. Viz foto.

3) Výstavba kanalizace: Na počátku šedesátých let se v obci zahájila stavba kanalizace v délce 2171 m. Byla dokončena v r. 1969.

4) Oprava a stavba vozovek v obci: v r. 1968 - 69 byl zhotoven bezprašný povrch vozovek s obrubníky. V r. 1971 po sloučení JZD Količína a Pravčic dochází ihned ke stavbě silnice s asfaltovým povrchem mezi oběma obcemi. V témže období se provádí dláždění chodníků před rodinnými domky v celé obci. Dláždění provedli p. Flora z Holešova ap. Hublík z Količína.

V r. 1982 se zahajuje jednání se zástupci MěNV Holešov a ONV Kroměříž s občany o rekonstrukci vozovky přes obec. Jde o orgány, které stavbu budou zajišťovat a financovat. Rekonstrukce je v r. 1983 zahájena. Vedle odborníků firem, jejich stavební techniky, mají svůj výrazný podíl svou prací i občané Količína, kteří odpracovali 3850 hod. Dalšími mechanizačními prostředky a aktivní pomocí věnovaly významný podíl práce i JZD a Inseminační stanice. Bylo odvedeno kvalitní a prospěšné dílo pro současnost a i budoucnost velkého významu ve prospěch všech občanů. Dochované foto záběry, které jsou uloženy v obecní kronice, nechť připomenou současné a budoucím generacím poctivou a obětavou práci svých předků.

V r. 1987 je Silniční správou zajištěna oprava asfaltovým povrchem i cesty z Količína do Rymic.

5) Stavba budovy MNV a pro Mateřskou školku. V r. 1973 je zahájena přestavba rodinného domku (od Štěpánkových) na obecní budovu pro potřeby společenského života v obci. Šlo o víceúčelovou stavbu: - umístění Mateřské školky, knihovny, společenské místnosti pro setkávání se občanů na kulturní a společenské akce apod. Na financování se podílel MěNV Holešov a ONV Kroměříž. I na této stavbě se významně svou dobrovolnou prací podíleli občané Količína. Opět bylo odpracováno několik tisíc hodin zdarma. Budova a Mateřská školka byla pro veřejnost otevřena 9. 11. 1974.

6) Výstavba prodejny - samoobsluhy - potravin a domácích potřeb: V r. 1978 dochází k zahájení stavby prodejny. Je financována MěNV Holešov v rámci Akce "Z" - se spoluúčastí občanů. Do užívání byla dána v r. 1979. Stavbu řídil Kojecký Ladislav se svým synem Vladimírem. Rovněž s velkou pomocí JZD a Inseminační stanice. Kolaudací dne 15. 11. 1979 byla budova předána s konstatováním, že veškeré práce byly provedeny kvalitně. Jednota tuto prodejnu otevřela dne 14. 12. 1979 pro potřeby občanů.

7) Postavení čtyř bytových jednotek členům JZD: JZD dne 4. 9. 1997 předává svým členům čtyři bytové jednotky, do kterých se nastěhovali: Jiří Nesvadba, Prant. Cholasta, Mir. Marek, Václav MIčák se svými rodinami. Jmenovaní na této stavbě se pracovně a finančně spolupodíleli. Touto výstavbou těchto domků po druhé straně ulice Škrabalovy se zvýšila úhlednost jmenované ulice.

8) Drobné akce pro zlepšení vzhledu obce (r. 1965 - 66)

  • rekonstrukce elektroinsta1ace na MNV (1965)
  • rekonstrukce veřejného osvětlení: byly odstraněny dřevěné sloupy a bylo instalováno
  • 40 ks osvětlovacích těles (1965)
  • provedena oprava oplocení u pomníku padlých a parčíku
  • na návsi a pak později v celé obci byly vysázeny okrasné stromky a keře, čímž se vzhled obce podstatně zlepšil
  • opravy sportovního areálu - koupaliště. Po delší dobu udržování tohoto areálu zajišťovala mládežnická organizace. Později tuto péči převzali členové Hasičského sboru. Šlo o tyto práce: čištění a dezinfekce koupaliště, postavení el. sloupů (s osvětlením), provádění nátěrů příslušenství (kabin), oplocení a ošetřování ostatního příslušenství a zařízení (1966)


9) Změna samosprávy v obci Količín: Dne 17. 3. 1973 za účasti občanů, zástupců MěNV Holešov a ONV Kroměříž byl proveden slučovací akt - připojení Količína k městu Holešov. Količín se stává místní částí města. Představitelem obce se stává Občanský výbor s číselným označením č. 18 (i jako volební okrsek).

10) Životní prostředí (1980 - 1997)
V tomto směru i někteří občané přispěli svou dobrovolnou prací k udržení potřebné zeleně k ozdravění ovzduší, pro hnízdění polní zvěře a ptactva. Byli to především členové zájmových organizací - myslivců, včelařů, kteří vysázeli několik stovek stromů a keřů v remízkách a volných plochách za vesnicí. Nejvýznamnější akcí bylo vysázení cca 400 stromů a keřů v prostorách Hliníku, který navazuje na rymickou vápenku, kde bylo také vysázeno 1350 ks stromů a keřů. Tuto výsadbu financoval Odbor životního prostředí OkÚ Kroměříž, vysadila fa Zahrada Olomouc s tříletou údržbou. Po vzrostení obou lokalit vznikne biokoridor se svými ekologickými funkcemi - tvorba zdravého ovzduší, ochrana proti větrné erozi půdy, ochrana polní zvěře a ptactva (pro populační rozvoj), což bude významné pro obě obce.





Společenský a hospodářský vývoj v obci po r. 1989 - 90 (97)

Na sklonku r. 1989 dochází v tehdejší Československé republice k význačným politickým změnám. Přechází se k pluralitní demokracii a k tržnímu hospodářství. Rozpadá se republika na Českou a Slovenskou republiku. Dochází k transformaci hospodářství, majetkoprávních vztahů i sociální diferenciaci vznikem politických stran a pol. hnutí. Tyto změny se nevyhnuly ani obci Količín. Při těchto změnách se u většiny občanů neztrácí zájem o rozvoj obce. Toto je opět v péči členů výboru Občanského aktivu a také nejaktivnější organizace v obci - členů hasičského sboru.

Transformace Zemědělského družstva - restituce
Cílem restitucí v zemědělství byla náprava majetkových křivd, způsobených násilnou kolektivizací v padesátých letech a transformace zemědělského družstva, založené na novém uspořádání majetkových vztahů.

Nové zemědělské družstvo Pravčice - Količín vydalo majetkové podíly včetně půdy všem těm, kteří o toto navrácení požádali. Někteří restituenti odešli z družstva a začali hospodařit samostatně jako soukromí zemědělci.

Přes finanční náklady na restituce a jejího vlivu na hospodaření družstva dosahovalo nadále slušných hospodářských výsledků a zajišťovalo si svůj další rozvoj, a to dalšími aktivitami, především obchodními. Staví pekárnu v Količíně, jatky v Pravčicích, kupuje prodejnu potravin v Količíně a Holešově apod. Daří se mu zajišťovat servisní a opravárenskou činnost v oblasti zemědělské techniky, včetně obnovy vlastníll0, technicky vyspělého strojového parku - výkonných strojů.

Ze života obce v nových podmínkách: Výbor Občanského aktivu, který byl obměňován změnami voleb, zajišťuje nadále celkový společenský život v obci. Stanovil si opět program obnovy obce, který zahrnuje udržování a zlepšování celkového vzhledu obce, životního prostředí a zajišťování významných investičních akcí. Byly to:
 

  • Plynofikace: byla financována MěÚ Holešov a byla provedena všemi firmami bez závad. Až na několik jedinců je celá obec plynofikovaná se všemi kladnými přednostmi pro život občanů a jejich celkové spokojenosti.
  • Postavení trafostanice - omezilo se kolísání napětí v el. síti a dnes je celkový bezporuchový provoz.
  • Fa Telecom - Elektra Zlín financuje napojení Količína na telefonní soustavu v republice. Koncem minulého roku byly položeny tel. kabely s vyvedením ke každému domu. Připojení telefonu si zajistí každý občan sám na vlastní náklady.
  • V červenci 1997 postihly naši republiku, především Moravu, velké záplavy, které způsobily velkému nmožství občanů hospodářské ztráty na majetku (domech, polích i továrnách). Obec Količín tyto záplavy zasáhly okrajově.



Školství: Přestože obec Količín byla v r. l655 přifařena a přiškolena do obce Rymice, učinili občané Količína dva pokusy o postavení si vlastní školy v obci.

První pokus byl v r. 1889 a druhý v r. 1946 i se započatými sbírkami. Oba pokusy (zřejmě z nedostatku peněz) skončily neúspěšně.

Děti z Količína chodily do školy v Rymicích. První zmínka o škole a učitelích v Rymicích pochází z r. 1789, kdy zde učil Bernard Servánek. Vletech 1798 - 1819 tu působil Kryšpín Zona, po něm v letech 1830 až 1850 František Živný a v letech 1860 1893. Jan Hlaváček.

Škola stála u kostela na místě dnešní prodejny Jednota. V r. 1820 při požáru vyhořela a celých 10 let se vyučovalo po staveních. Teprve v r. 1830 byla na tomto místě postavena nová školní budova, která pak svém_čelu sloužila více než 60 let, až do r.1893. V té době zde učil a zároveň školu spravoval Konstantin Šnejdrla. Škola byla již nevyhovující pro potřeby školní výuky. Proto se radní obou obcí (Količína a Rymic) dohodli na společné výstavbě nové školy v Rymicích. Byla ustavena Místní školní rada, složená ze zástupců obou obcí. Tato rada vedla i jednání se staviteli. První stavitel Josef Drahoš z Holešova z důvodu vysoké nabídky na stavbu nevyhověl. Nová firma z Olomouce. Stavitelé Kabeláč a Wittner předložila vhodnější nabídku, která je následně akceptována. Stavba školy je ukončena zajeden rok - v r. 1893. Dne 28.10. se začalo ve dvou třídách vyučovat. V lednu následujícího roku se již vyučuje ve třech třídách. Prvními učiteli se stávají. správce (řídící) . Konstantin Šnejdrle, Frant. Grňa a Jan Janečka.

Dne 20.12. 1893 konala se za účasti Fr. Eiechelbergra - zástupce velkostatku, předsedy Místní školní rady Josefa Kukly a členů této rady Josefa Očadlíka, Josefa Doležala, Josefa Šuby a stavitele Wittnera přejímka nové školní budovy. Celkový náklad na stavbu školy činil 20.664 zl. 36 krejcarů. Za necelý rok byla postavena na tehdejší dobu opravdu moderní a pěkná škola, svou rozlohou tříd, světlostí a účelností sloužící svému poslání až k dnešnímu dni. Během těchto let z ní vyšly stovky žáků, a to jak z Rymic, tak i z Količína. Celé generace dětí zde nabývaly první vědomosti. Za tuto dobu se zde vystřídalo několik desítek učitelů a učitelek.

Tímto zkráceným zapsáním,historie stoleté rymické školy nebylo možné zachytit úplnou a bohatou historii školy. Zájemce odkazuji na školní a obecní kroniku v Rymicích.

Količínským občanům by uvedená informace měla oživit jejich vzpomínky na jejich učitele, na to, co jim dali do života a tak, s odstupem času, vzdali jim úctu a vzpomínku.
 

  • Mateřská škola: Od prázdninových útulků až po vybudování MŠ v r. 1974 byla založena celodenní dlouholetá-bohatá tradice výchovy předškolních dětí. Škola byla a je vedena zkušenými učitelkami. Celá činnost od zahájení je stručně, úhledně a věcně popsána v kronice MŠ. Vedle výchovné práce s dětmi se zúčastňuje kulturně - společenského života v obci. Jsou to různá veřejná vystoupení, besídky, tance, recitace a různé hry jsou vždy občany s velkou oblibou přijímány. Děje se tak na setkáních důchodců v obci, či různých výročích. Na velmi dobré úrovni je spolupráce vedení školky s rodiči, vedení obce a s občany. Takováto činnost vytvořila významnou tradici v obci, která je výsledkem dobré, dlouholeté pedagogické práce ředitelek školky: paní Evy Mariánkové, v začátcích to byla paní Věra Bartíková.


Kultura a osvěta: K všeobecnému uspokojení mohu opět napsat kladné vyjádření o celkovém zájmu občanů a vedení obce o této činnosti. V duchu tradic z minulého století (viz čtenářsko - zábavný spolek Omladina a Svornost) přetrvává celkový zájem občanů být spoluúčasten, kulturně a společensky se vyžívat.

  • Jako příklad lze uvést knihovnu, která se udržuje dodnes. Od založení po první svět. válce je se střídavými úspěchy a zájmy občanů v provozu. V posledních dvou letech je zapsáno 38 - 40 čtenářů s počtem vypůjčených knih 680 ks třem stům čtenářů. Poslední čtvrtstoletí, vlivem televize a videa_ poklesl celkem zájem o knihy. Druhý důvod je, že většina milovníků knih si je kupuje sama a zakládá si vlastní knihovny. Na celkové dobré úrovni knihovny má zásluhu řada knihovníků, jejichž práce byla několikrát oceněna.
  • V obci byla i dlouholetá divadelní tradice, amatérské domácí soubory hrály různá představení. V posledních letech tato aktivita ustala.
  • Osvětové besedy, zájmové organizace zajišťovaly a zajišťují různé přednášky, zájezdy po kulturních památkách v naší republice ap. Nezapomíná se ani na uctění památky padlých vojáků, hodových slavností, tanečních zábava vzpomínkových akcí pro různá výročí.
  • Několik desetiletí se zajišťovalo promítání obecního kina, oč se vzorně a obětavě staral Stratil Dětmar.

Kulturní a společenský život je i v naší obci citelně poznamenán televizí, která – velmi ovlivňuje a i nahrazuje dřívější formu sdružování občanů ke společensko-kulturní zábavě či profesním zájmu. Přes tyto tendence probíhají společenská setkání u důchodců, mladých na diskozábavách, jednotlivci využívají autobusových zájezdů na divadelní představení do Brna, Zlína, Holešova.

Organizovanou sportovní činnost mají zatím stolní tenisté, kteří si v soutěži dobře vedou. Několik mladých z Količína hostuje ve fotbalovém klubu Sokol Rymice.

Malá statistika o počtu obyvatel v obci za posledních 10 let:

1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997
377 366 370 364 370 364 365 374 371 370


Historický pohled na vývoj jména obce Količín:

1. Ves 4,5 km západně od Holešova
2. 1348 de Koliczyn, ZDO I, 24; 1397 municionem Kolyczyn, ZDO VI, 654; 1406 ad bona Kolyczin, KP I, 146; 1437 in Coliczin, ZDO X, 66; 1438 lidem coliczinskim, PO III, 56; 1446 z Kolyczyna, PO III, 85; 1508 na vsi Koliczinie, ZDa XVII, 11; 1512 u vsi svej Koliczina, PO IX, 50; 1523 z Koliczina, PO XII, 105; 1526 na Koliczinie, PO XIII, 35; 1571 na Kolyczynie, po XXVIII, 40; 1577 u fojta koliczynskeho, PO XXIX, 190; 1587 na Koliczinie, PO XXV, 85; 1633 Kolicein (!); 1672 Koliczin, Děkan. matr. ho1ešovská; 1675 Kolyczin; 1718 Kolitschin; 1846 Kolitschin, Količjn; 1872 Koliczin, Količín.
3. P. Ho1ešov (pův. zvláštní statek). V 14. - 16. stol. tvrz. 1654 vytvořen nový dominik. dvůr. Čes.
4. Količén do Količéna, za Količénem, Količák, kolické.
5. MJ: přiv1ast. příp. - ín k OJ Kolicě, to hypokor. podoba ke složenému OJ Kolimír, v němž koli - "kláti, hacken"; srov. OJ Dalicě v MJ Da1ečín, Milicě v MJ Miličín. ČV 84 ("srov. i něm. Kolo; kmen kol -", s tím však naše jm. nesouvisí); Svoboda StčOJ 8l.
6. Panský dvůr, V cukrovaru, část vsi Škraba1ov _áva1 tu pův. dominikální dvůr).

Mezi katastrálními územími, která vytvářejí současný územní celek Holešova, zaujímá katastr Količín svou velikostí 6. příčku. Jeho rozloha je 418 ha. První písemný doklad o Količíně je z r. 1348 (Koliczyn). Podobně jako Všetuly a Bořenovice i název Količín se vyskytuje pouze jedenkrát na území našeho státu.

Katastrální území Količín lze silnicí rozdělit na dvě části. Jedná se o státní silnici III: třídy č; 4907, která vyúsťuje ze státní silnice II. tř. Č. 432 mezi Všetulemi a Třeběticemi a po průběhu količínským územím ústí v Rymicích do státní silnice II. tř. Č. 490.

V osmdesátých letech byla Zemědělským družstvem vybudovaná silnice spojující Količín s Pravčicemi. Je to silnice s asfaltovým povrchem.

Jinak celý katastr je tvořen pouze polními cestami.

Západní část količínského katastru tvoří tratě Klíny, Klínky, Kráčiny, Křtěnec, Lopata, Bařina, Trávník, Nad Hliničí, Hénice, Oujezd, Chmelín, Oplety, Kopanina a Poddubí. Jméno Chmelín svádí k názoru, že v Količíně mohly být kdysi chmelnice. Tento názor potvrzuje i kronika učitele Eduarda Pecka, která uvádí, že v 16. století, v době velkého rozkvětu obce, byl v Količíně kromě tvrze a jiných objektů také pivovar. Obojí nakonec potvrzuje profesor Kvasnička, jehož kronika uvádí, že v obci byl pivovar s chmelnicí. Zmiňuje se o nich doklad z r. 1575 (vklad do zemských desek). Pojmenování Oplety zřejmě upozorňuje na dávný primitivní způsob regulace nedaleko protékající říčky Rusavy, kdy v březích zaražené kůly se proplétaly větvemi. Kdysi převážně polnítrať Oplety má dnes asi z poloviny charakter zastavěného území. V trati Kopanina se nachází zahradnictví p. Fuksy a v trati Poddubí u silnice a u levého břehu Rusavy je količínská farma, poměrně bohatá na trvalé zemědělské objekty.

Východní část katastrálního území Količín tvoří tratě, které jsou označeny pomístními jmény Bezděk, Záhumenky, Pod Hájí,U Fuksových, Za Plotem, Janečková, Dvůr, Zádvorky, Za Dvorem, Lískovec I, Lískovec II, Dlouhé louky, Před Rusavou, Šponarka a Rybm1c.
V trati Bezděk u silnice do Rymic se nachází hřiště a pěkné koupaliště, které je současně protipožární nádrží. Bylo dokončeno v r. 1962 a spolu s tanečním parketem a objektem pro hudebníky a pro občerstvení představuje víceúčelové zařízení v přírodě. Kronikář Eduard Pecka uvádí, že v této trati býval kdysi rybník. Název trati je připomínán již v r. 1749 (podobně jsou v tomto roce připomínány názvy Bařina, Trávník a Křtěnec). Název Dvůr připomíná bývalý panský dvůr, v minulosti majetek holešovské vrchnosti. Řadu let v nedávné době zde byla plemenářská stanice.

Tratě u Fuksových a Janečková vyplňují prostor mezi silnicí a Dvorem. Tyto lokality jsou tvořeny rodinnými domky se dvory a domovními zahradami. Obě tratě jsou tedy součástí zastavěného území obce. Jméno u Fuksových je pro Količín příznačné. Příjmení Fuksa je totiž nejrozšířenějším jménem v Količíně. Příslušníci celkem 12 rodin (z devíti domů) v obci mají ve svých osobních dokladech zaznamenáno toto jméno.

Ve východní části trati Rybník (Rybníčky) za cukrovarem a při levém břehu Rusavy mají Vodovody a kanalizace Kroměříž čistící stanici. Obě jména této tratě prozrazují, že zde kdysi byly rybníky. P. Kvasnička uvádí, že již r. 1543 měly svá jména: Nový rybm1c a Třtinec. U prvního z těchto rybníků (možná i u druhého) nelze vyloučit možnost, že se již nacházel v katastru uebětice, neboť sousední navazující trať v třebětickém území, vklíněná do količínského katastru, má shodné jméno: Rybník.

Količínské pomístní názvosloví zvětšují ještě dva vodní toky, které protékají tímto katastrem. Je to říčka Rusava a Rymický potok.

Říčka Rusava pramení v katastru obce téhož jména na severním svahu Pardusu a západním svahu Klapinoda. Protéká Holešovem, ve vzdálenosti 100 m míjí obec Količín i Pravčice a v jižním prostoru katastru Hulín ústí Rusava do Moravy. R. 1880 rozvodněná Rusava způsobila velkou škodu na polích. Uvádí se částka v tehdejší měně 3.796 zlatých. Tato říčka v létě téměř vysychala, v době dešťů se měnila v prudkou bystřinu. V roce 1911 byla z části regulovaná. V r. 1901 bylo provedeno odvodnění a scelení pozemků. Rymický potok pramení v severní části tučapského katastru. Po průtoku tímto katastrem a obcí protéká dále Rymicemi, katastrem Količína, v Pravčicích se tento vodní tok spojuje s potokem Roštěnka, a spolu s ním ústí do Rusavy.

V trati Na hrázkách byl kdysi také rybník, jehož pojmenování Podújedný rybník je opět připomínáno v r. 1534. Spolu s dávným rybníkem v trati Bezděk se tedy mohlo jednat o dvojici nádrží vpravo od silnice Količín-Rymice.




DOSLOV


Pro krátkost času a ne vždy dostatečného počtu podkladů jsem alespoň touto publikací chtěl zachytit část bohaté historie naší obce.

Zkušenost z jejího napsání mne vede k výzvě, aby se našel pokračovatel v psaní kroniky a aby občané shromažďovali historicky cenné předměty, písemnosti a doklady, které mohou být zdrojem k uchování památky pro následné generace.

Chci také poděkovat touto cestou ochotným jedincům v naší obci (např. panu Cholastovi aj.) za poskytnutí písemných podkladů a fotografií. Dále to byly pracovnice Okresního archivu v Kroměříži - paní PhDr. Zezulová, paní H. Foukalová - které pomohly a poradily. Za všechny ochotné pracovníky MěÚ Holešov, jejich podporu a ochotu bych chtěl poděkovat vedoucí odboru paní Šalerové.

Josef Navrátil